Spali jsme v mělkém závrtu nedaleko Mačky. Ráno jsme zjistili, že ve vedlejším závrtu spala jiná skupinka lidí, asi je to místo docela oblíbené...
K snídani se opět vařilo asi na třikrát, a tak jsme odcházeli zase až kolem desáté. Tomáš se rozloučil a vydal se na Brzotínské skály, my ostatní jsme zamířili na jih. Chtěli jsme najít propast Veľkú Salanku, což se nám s pomocí mapy, Vojenových vzpomínek, dávce štěstí a ve vhodnou dobu utvořené rojnici povedlo.
Od ní jsme již zamířili přímo na jih, na Plešivec. Cesty tím směrem nevedou, a tak jsme kličkovali mezi závrty a snažili se udržet směr. Celkem se nám to povedlo, a tak jsme na sestup z planiny do Plešivce s převýšením 250 metrů měli luxusní dvě hodiny. Stihli jsme to za jednu. O tom, že po celou dobu sestupu po jižním svahu do nás pralo slunce, ač bylo jinak celou dobu pošmourno, se snad ani zmiňovat nebudu. V 17:02 odjížíme zrychleným vlakem s Lucií na Zvolen, Bratislavu a do Čech, zatímco Vojen s Honzou odcházejí za deště na Silickou planinu.