Vstávali jsme ne úplně brzo, vycházeli vyloženě pozdě - až v jedenáct hodin. Na druhou stranu, naším cílem byla jeskyně asi v půli planiny, ke které by se přímou cestou dalo dojít za dvě hodiny. Takže nebyl spěch.
Co se týče snídaně, opakovala se situace z Pejska a Kočičky, jen tentokrát v polévce spolu s kuskusem skončila i jedna alkalická baterie. Potom se vařilo ještě cosi a pak čaj, a ve zmíněných jedenáct jsme konečně vyrazili. Nejdříve jsme chtěli najít jeden skalnatý závrt, který byl na mapě nakreslený. Několikrát jsme však skončili v neprostupném jalovcovém houští, a tak jsme se rozhodli nejdřív hledat skálu Železné vráta a pak znovu závrt, tentokrát z jihu. Skálu jsme našli (oslaveno obědem) a když jsme se pak vymotali z hustého porostu zpátky na planinu, byli jsme přímo v hledaném závrtu.
Od něj jsme se vydali hledat propast Zvonivú dieru, kterou jsme po menším bloudění dokonce našli. Potkali jsme u ní tři jeskyňáře z Brna a asi osm turistů.
Odtud jsme se vydali na severovýchod do míst, kde je na SCI-FI mapě značený pramen uprostřed planiny. Říkali jsme si, že tam fakt nic takového být nemůže.
Nebylo.
Odtud už jsme zamířili k místu, kde jsme chěli tu noc spát - k Laštovčie diere a Mačacie jaskyni. Jak jsme se od Vojena dozvěděli, Mačacia diera je puklina ve skále na dně závrtu, významná především proto, že v ní je na konci kaluž jakž takž pitné vody. Jako jeden ze tří (nám známých) zdrojů vody na planině dost důležité místo. Vojen ji bez problémů našel, a tak jsme si mohli večer dovolit další pejskokočičí večeři a čaj.