Kolem osmé nás vzbudil začínající déšť. Díky němu jsme se vydali na cestu docela rychle. Sešli jsme dolů do Dedinek, k nádraží, pak nahoru na rozcestí s hlavní silnicí (v autobusové zastávce jsme přečkali silnější déšť a nasnídali se) a pak dolů do Dobšiné.
U Dedinek se rozkládá přehrada Palcmanská Maša a z ní vede směrem k Dobšiné tunel do elektrárny. Tunel má převýšení úctyhodných 280metrů. Nás čekal sešup ještě asi o osmdesát metrů vyšší. Cesty s batohem a bolavýma nohama s kopce nejsou o moc příjemnější než ty nahoru. Nicméně autobus do Rožňavy jsme stihli.
V Rožňavě jsme strávili dvě a půl hodiny v hospodě, schovávajíce se před deštěm a čekajíce na autobus do Honců. Z nich jsme se pak už vydali příkrým krpálem nahoru, na Plešiveckou planinu.
Pršet naštěstí přestalo už cestou do Honců a nahoře dokonce vysvitlo slunce. Zašli jsme si proto na vyhlídku na Gerlašské skale a pak (už bez batohů) jali jsme se hledat Bystrianský prameň, zakreslený ve SCI-FI mapě na hraně planiny. Věděli jsme, že na hraně planiny nic takového být nemůže, ale Vojen tvrdil, že ho před deseti lety už jednou našli - trochu níž. A tak jsme se vydali rojnicí pročesávat svah a skutečně, našli jsme staré koryto pro napájení dobytka (které našel Vojen tenkrát před deseti lety) a také novou studánku asi o dvacet metrů níž. Cesta nahoru znamenala dalších 80metrů převýšení, ale voda je na planině silně nedostatkové zboží a 80m je jistě lepších než muset jít pro vodu až do údolí. Spali jsme na planině nedaleko pramene, večeřeli něco, co způsobem přípravy dost připomínalo Pejska a Kočičku.